Jdi na obsah Jdi na menu
 





Obrazek


Tyto stránečky, jak už jste asi poznali, jsem založila pro našeho syna Matýska...

Ještě před pár měsíci jsem si žila obyčejný život, z práce domů, do práce... a pak jednoho dne, jako by mi to něco našeptáválo, jsem si z legrace koupila těhotenský test.. na druhý den ráno, jsem si ho udělala s jistotou, že musí vyjít negativně, ale výsledek testu ukázal // což asi každý ví, co to znamená... nejde ani popsat, co jsem v tu chvíli cítila, jen jsem si sedla na postel a začala brečet. Můj partner mě objal a zeptal se proč brečím, že co je na tom tak strašného, jestli někdo umřel nebo je někdo nemocný, prostě jsme vytvořili nový život a v tu chvíli jsem byla přesvědčena, že to spolu zvládnem.... a tak začli přípravy, studie o mateřství, nákupy, výbavičky atd. Chodit semnou na nákupy asi nebylo pro Oldu nic lákavého, protože jsem, co se týče miminka, potřebovala nutně všechno... ;) nechtěla jsem na nic zapomenout. Tak strašně jsem se na toho človíčka těšila, že jsem se kolikrát dívala do postýlky, která už byla mimochodem připravená snad od mého 4 měsíce a povídala si s bříškem... Termín nám vypočítali na 24.3.2007, hrozně to utíkalo a březen byl tady a ve mě už se odehrávali smíšené pocity, nebála jsem se ani tak toho porodu, ale toho jestli to všechno zvládnu, jestli tomu drobečkovi dokážu porozumět, umět se o něj postarat.... Věděla jsem, že mám velkou oporu v Oldovi a uklidňovala jsem se tím, že to zvládly jiné, tak to musím zvládnout taky... 24.březen byl tady, ale u mě se nic nedělo. Vše bylo v pořádku, tak doktoři nikam nespěchali, ale na mě a asi na celou rodinu padala nervozita, aby bylo opravdu vše, tak jak má být. Nakonec mi museli s mým souhlasem porod uměle vyvolat pomocí zavedení tablety a to 5.4.2007 v 11hod. Ještě celé odpoledne jsme se s Oldou procházeli po areálu Podolské nemocnice a nic se nedělo. Tak jsem se celé těhotenství obávala toho, že nepoznám stahy. Po asi 10hod. zavedení tablety, jsem si byla naprosto jistá, že už je to ono. Jsou to nepopsatelné bolesti, na které jistě žádná maminka nezapomene, ale už jsem byla šťastná, že se začíná něco dít. Večer a celá noc byly nekonečné, ale stále jsem prý nebyla otevřená. 6.dubna okolo 12hod. už se to nedalo vydržet, tak se konečně sestry dohodly, že až se uvolní porodní sál, půjdu na řadu já... v duchu jsem jásala, ale měla jsem zase obavy, aby to Olda stihnul, ale jako by to vycítil, objevil se na chodbě a to už ho sestřičky poslaly sbalit mi na pokoj všechny věci a šli jsme na sál. Tam jsme byli tak hodinku, dvě, přesně to ani nevím, odtekla mi plodová voda, bolesti sílily a ve mě stoupala nervozita, protože se u mě scházelo víc a víc doktorů, sestřiček a já měla strach, že je něco v nepořádku... Miminku se snižoval srdeční tep, když na mě přicházely kontrakce a tak primář rozhodl, že se porod musí urychlit císařským řezem... Hrozně jsem se bála, toho, co bude následovat, přesunuli jsme se na jiný sál, kam už ale bohužel Olda nemohl. Tady jsem se po rozmluvě s anestezioložkou domluvila, že se nechám umrtvit jen od pasu dolů, abych toho drobečka hned mohla vidět. A nelituju, do 20minut byl ten náš malý človíček na světě, slyšela jsem jen, jak paní doktorka řekla: " Tak pojď broučku..." a po chvilce jeho první nádech a ohromný křik, dal o sobě řádně vědět. Narodil se přesně ve 14:00 hod., vážil 3.460g a měřil 50cm. Odnesli ho umýt přímo k Oldovi, který čekal na chodbě a mě ho přinesli ukázat už umytého a zabaleného v peřince...Byl nádherný a hlavně byl náš.... Je to naše štěstíčko a za sebe můžu říct, že žiju pro něj. Je to náš nejkrásnější dáreček, který milujeme z celého srdíčka.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

jůůů

(Monika Konůpková, 5. 8. 2007 11:35)

Ahojky, máš nádherný pokládek. Tak pěkné miminko jsem už dlouho neviděla :-)). Já jsem včera třídila u mámy staré oblečení...jako co bych si chtěla nechat pro případné miminko a co vyhodit a jak jsem se hrabala v těch dupačkách a tričánkách, tak sem si říkala, že už bych taky chtěla. Jenže ještě škola....vydělat peníze atd...no prostě ještě budu muset vydržet:-))) Přeju Tvé rodince spoustu pěkných dnů a určitě budu občas šmírovat, jak Ti Matýsek roste :-)